Dva brněnské románské emporové kostely a jejich vztah k další brněnské zděné architektuře. Co prozrazuje krinoidový vápenec?

Předmětem mého referátu jsou dva brněnské románské emporové kostely, zčásti dosud stojící. Jedná se o kostely klášterní, které představují ve vývoji brněnské architektury určitý lokální zlom a mají tak vliv na dataci jiných sakrálních staveb. První je kostel sv. Jiljí v Komárově, jehož dějiny jsou spjaty s proboštstvím benediktinského kláštera v Třebíči. Locum in luco prope castrum Brnen sancti Benedicti, na počátku 12. století patrně neosídlené inundační území pokryté lužním lesem, dostal třebíčský klášter při založení. Dnes stojící románské fázi kostela předcházela drobná sakrální stavba, z níž se dochovala na hlínu pojená kamenná podezdívka. Románský kostel měl ještě západní přístavbu, rovněž ještě románskou a propojenou s interiérem kostela. V horních partiích této přístavby byl detekován Crinoidea-limestone. A to je důležitý chronologický ukazatel. Druhý z emporových kostelů je totiž kostel sv. Kunhuty premonstrátského kláštera v Zábrdovicích, jenž byl s nejvyšší pravděpodobností vysvěcen 14. března 1211. U něj bylo již Crinoidea-limestone užito i na hrubé zdění. V první dekádě 13. století bylo tedy již ložisko tohoto unikátního kamene, nacházeného jen na blízké Stránské skále, těženo. Poznatky z těchto dvou kostelů ukazují ale především na vyšší stáří nejstarší fáze brněnského kostela sv. Petra, jež musela být postavena v průběhu 12. století, protože se na ní Crinoidea-limestone neuplatnil. U pozdějších brněnských kostelů a zděných staveb se již tento kámen využíval standardně.

Publisher: Archiv města Brna